Antonín Procházka : S TVOJÍ DCEROU NE

Délka představení: 120 min.

Režie: Antonín Procházka, Scéna: Miloš Ditrich, Kostýmy: Dana Pichová

Hrají: Naďa Konvalinková, Martin Zahálka, Petr Nárožný, Týna Průchová, Dagmar Novotná, Pavel Kikinčuk, Antonín Procházka, Viktor Limr, Vilém Dubnička, Antonín Procházka ml., Zuzana Slavíková

Stručný obsah hry

Antonín Procházka je obdařen talentem pro komediální žánr. Text jeho hry mluví divákům z duše. Je to příběh docela obyčejných manželských párů (bankovní úředník s učitelkou a majitel neprosperující umělecké agentury s knihovnicí), snažících se předejít možné manželské krizi. Způsobí nejprve lehkou zápletku, postupně však doslova gejzír krkolomných situací, trapasů a slovního humoru. A to za přispění dospívající dcery, jejího kluka a ubohého bytaře, který přijde poctivě krást, zamotá se do světa intelektuálů a jen zírá, do jakých situací se zapletl

O autorovi

Antonín Procházka herec, dramatik a režisér se narodil v roce 1953 v muzikantské rodině v Kroměříži. Z recese se přihlásil na DAMU a byl přijat. Klaunské schopnosti prokázal již v absolventské roli Klubka ve Snu noci svatojánské. Do souboru plzeňské činohry nastoupil hned po absolutoriu v roce 1977. Následuje galerie téměř šedesáti postav širokého žánrového spektra. Hostoval v Národním divadle v Praze. Na svém kontě má řadu filmových a televizních rolí, spolupracuje s rozhlasem. Stačil uskutečnit studentský sen - autorské divadlo. Napsal třináct divadelních her (např. Klíče na neděli, Derniéra, Věrní abonenti, Holka nebo kluk, Ještě jednou, profesore, Přes přísný zákaz dotýká se sněhu, Celebrity atd.). Některé byly zfilmovány a hrají se v zahraničí. Režíroval v mnoha českých divadlech. Píše výhradně komedie, protože je přesvědčen, že "nic jiného neumí" a ví, jak je pro každou dobu smích nutný. Umí napsat vtipný dialog a komediální situace, které většinou gradují až do grotesky.

Ohlasy

"Kdyby jeho mateřštinou byla angličtina a místo Procházka se jmenoval třeba Ayckbourn, byl by to velice bohatý člověk. Takhle je slavný v Plzni (...). Málokdy jsem viděl tak šťastné obecenstvo. (...). Procházka nepíše skutečné charaktery; to by ve své dovednosti vstoupil ještě o stupínek výše. Figury mu slouží především k obratnému konstruování situací a pronášení vtipných paradoxních sentencí, jež klesnou do nižších pater vkusu jen občas."
(Vladimír Procházka, MF Dnes)