J. Doga, E. Lotjanu, J. Janda, P. Malásek
CIKÁNI JDOU DO NEBE
režie a choreografie: Radek Balaš
scéna: Jozef Ciller
kostýmy: Jana Zbořilová
hudební nastudování: Ida Kelarová
scénická hudba: Petr Malásek
sbormistr: Jana Balašová Trčková
asistent režie: Martin Kubačák
pohybová spolupráce: Miloslav Šturc, Rena Milgrom
Délka představení: 2h 10min
V HLAVNÍCH ROLÍCH VANDA KÁROLYI - KONEČNÁ A MICHAL KAVALČÍK!
OSOBY A OBSAZENÍ:
| LUJKO ZOBAR, zloděj koní | Michal Kavalčík |
| OTEC ZOBAR, stařešina | Stanislav Zindulka/Zdeněk Žák |
| DANILO, vysloužilý voják, otec Rady | Petr Pospíchal |
| BUČA, cikánský zloděj | Filip Čapka |
| ARALAMBI, zpěvák a Zobarův kumpán | Tomáš Petřík/Martin Hofmann |
| TALIMON, Zobarův kumpán | Ivo Hrbáč |
| BUBULJA, mladý cikán | Petr Macháček |
| ANTAL SILÁDI, poručík | Adrian Jastraban |
| SCHWOB, Siládiho pobočník | Martin Kubačák |
| RADA, Danilova dcera | Vanda Károlyi - Konečná |
| IZERGIL, stará cikánka | Johanna Tesařová |
| JULIŠKA, Zobarova milenka | Jitka Čvančarová/Zuzana Ďurdinová |
| RUSALINDA, Zobarova sestra | Jana Tabrea |
| MÁRIA, cikánka | Jana Balašová Trčková/Athina Langoska |
| ASJA, cikánská dívka | Hana Hladíková |
STRUČNÝ OBSAH HRY
Hudebně-dramatická balada. Podmanivé melodie a temperamentní tance. Strhující podobenství o věčné lidské touze, o svobodě, vášni a lásce, která dokáže zničit sama sebe. Příběh osudové lásky krásné Rady a zloděje koní Lujka Zobara. Jevištní zpracování slavného filmu Emila Lotjanu a Jevgenije Dogy podle povídek Maxima Gorkého. Muzikál, který vás odnese až někam do cikánských nebes! Slavné romské písně v hudebním nastudování zpěvačky Idy Kelarové, mezinárodně uznávané odbornice v oblasti romské hudby.
"Inscenaci muzikálu Cikáni jdou do nebe považuji za jednu z nejlepších, které lze momentálně v Praze navštívit.", napsal kritik Josef Herman. Divadelní noviny v květnu 2004 vyhlásily tuto inscenaci za "sukces měsíce"! CD s písněmi z muzikálu Cikáni jdou do nebe můžete zakoupit v Divadle Bez zábradlí.
NAPSALI V TISKU
MUZIKÁL CIKÁNI JDOU DO NEBE UVEDLO PRAŽSKÉ DIVADLO BEZ ZÁBRADLÍ
Balada o věčném putování a ceně svobody
Po loňském hostování bratislavské inscenace Cikáni jdou do nebe v Divadle Bez zábradlí zatoužilo vedení této scény po vlastní pražské verzi. Poprvé se tak na tato činoherní prkna dostal muzikál, a to ve své komornější, méně okázalé podobě.
Přesto se Cikáni řadí k tomu nejlepšímu, co domácí muzikálová scéna momentálně nabízí.
Původně slavný moldavský film z roku 1976 se na jevišti poprvé objevil v muzikálové adaptaci v karlínském divadle v polovině 80. let. Poté se hrál na řadě dalších scén, před dvěma lety se vrátil do Plzně a Bratislavy. Pro pražskou inscenaci byli herci loni v říjnu vybráni konkursem, při němž měla hlavní slovo Ida Kelarová.
Je vždy ošidné, když si "gadžové" hrají na Romy a zejména na poli pro ně tak vlastním, jako je hudba a tanec. Proto je velkou zásluhou Idy Kelarové, hlavní autorky hudebního nastudování, že všichni zpívají neoperně a nemuzikálově, ale opravdu "romsky", s plným nasazením a s hlasovým zabarvením, čerpajícím odněkud z pradávných časů, kdy se lidé vyzpívávali ze všech bolestí i radostí svého pozemského údělu.
Stojí za poklonu, že toto umění Kelarová nejen sama jako zpěvačka perfektně ovládá, ale dokáže je i naučit druhé. Zásluhu na autentickém prožitku mají i kapela Romano Rat a Pražský komorní studiový orchestr.
Práská se bičem a hoří oheň
Šťastnou ruku měl i choreograf a režisér Radek Balaš, který dnes patří k muzikálové špičce. Jeho devizou je - podobně jako Idy Kelarové - že si dokáže poradit i s činoherci. Jeho inscenace mají kolektivní charakter, kde netrčí činoherní a taneční scény. I v Cikánech se mu podařilo vytvořit jednotně zpívající a roztančené těleso, jehož členové jsou téměř neustále přítomni na scéně a jejich jednání pulzuje v duchu romské hudby. Balašova náročná choreografie je propracovaná do detailních krokových variací, pohybů a gest, ale soubor ji zvládá s velkou dávkou energie a zjevné chuti. Práská se tu bičem, žene se stádo tanečně ztvárněných koní, miluje v zavěšení na provazové houpačce, dívky chytají Zobara do šátků, hoří všudypřítomný oheň cikánských táborů.
Z příběhu lásky zloděje koní Zobara ke krásné Radě vytvořil Balaš baladické představení o volnosti a věčném putování, nabité nabité energií a scénickou poezií, na níž mají velký podíl scénograf Jozef Ciller a autorka kostýmů Jana Zbořilová, kteří spolu s Balašem vyprávějí příběh nepopisně, výraznou jevištní metaforickou zkratkou a v nadčasovém přesahu.
Muzikál aspirující na špičku žebříčku
Zkušenější Vanda Konečná postihuje ženskost a nezkrotnost Rady přesněji než Daniel Bambas, který působí jako legendární zloděj koní Zobar až příliš mladě, ale až se v roli více zabydlí, zazáří jeho herecké charisma o to větším leskem.
Dojemnou a krásně zahranou figuru vytvořil z Buči Filip Čapka - zlodějíček slepic, který své sebevědomí upevní pasováním na zloděje koní a zaplatí za to nejkrutější daň. Vyrovnanou trojici vytvářejí se Zobarem jeho cikánští kumpáni Aralambi a Talimon, na premiéře v suverénním tanečním i pěveckém ztvárnění Tomáše Petříka a Michala Kavalčíka.
V roli starého Zobara akcentuje Stanislav Zindulka tragické téma zrady. V postavě poručíka Siládiho zaujal přesnou proporcí komediální nadsázky a nebezpečné moci Adrian Jastraban. Stará cikánka Izergil v premiérovém podání Johanny Tesařové (alternuje Hana Gregorová) je vznosná, snad jen trochu příliš pateticky deklamující průvodkyně dějem i cikánským osudem.
Nabídka muzikálových titulů v Praze je více než dostatečná. Cikáni v Divadle Bez zábradlí ale aspirují na nejvyšší příčky žebříčku.
Zdroj: Právo, 20.4.2004, autor: Radmila Hrdinová